Magic Room

Po stoletích pronásledování a procesů se někteří lidé v různých zemích světa začali opět hlásit k čarodějnictví. Praktikování jejich víry má ovšem zcela jiný ráz, než jak si ho představovali středověcí církevní hodnostáři. Dnešní čarodějnice nelétají na koštěti, neobcují s ďáblem a nezakládají sbírky mužských penisů v ptačích hnízdech. Vidět je můžete na skalách a v lesích, jak vzývají Velkou Bohyni a snaží se do sebe načerpat prapůvodní přírodní sílu.

Čarodějnictví má svůj původ v pohanství a i když nemá žádnou oficiální věrouku, můžeme v něm najít několik spojujících rysů: polyteismus (víru v množství a rozmanitost božstev), panteismus (víru v jednotu božství a přírody) a animismus (přesvědčení, že každá věc má svou vlastní duši - rostliny, kameny apod.)

Dnešním čarodějům a čarodějnicím jde většinou o to, aby navázali úzký kontakt s přírodou a objevili v sobě prapůvodní psychické schopnosti, které dnešní člověk kvůli přílišnému důrazu na rozum neumí používat. Věří v sílu myšlenek a symbolů (vzpomeňme na panenky z vosku představující skutečnou osobu). Aby se předešlo zneužití takto nabyté moci a zabránilo praktikování černé magie, schvalují prý čarodějné sbory různé zákony - jeden z nich např. zní: "Cokoli dobrého učiníš, trojnásob se ti vrátí. Cokoli učiníš špatného, rovněž se ti trojnásob vrátí."

Za prapůvodní božství považují čarodějnice Velkou Bohyni, symbolizovanou Lunou, na jejíž počest konají během roku pravidelné slavnosti a rituály. Cyklus začíná o zimním slunovratu, kdy Velká Bohyně porodí božského syna (Slunce). O jarní rovnodennosti se v Bohyni probouzí plodivá síla, která vrcholí 1. května - tento den i božský syn dosahuje mužnosti a spojí se s Bohyní, aby počala. Při letním slunovratu je den nejdelší a božští manželé jsou v plné síle. Je to prý vhodný den k uzavírání sňatků. Při podzimní rovnodennosti Slunce svítí slaběji a Bůh se připravuje na smrt. 31. října umírá, aby se o zimním slunovratu opět narodil jako nové božské dítě.

Přesto se nedá říct, že by čarodějnictví bylo přímo náboženstvím. Není nijak organizované a každý sbor či jedinec ho prožívá trochu jinak a po svém. Někteří si vyrábějí zvláštní rituální roucha, jiní píší čarodějné knihy nebo vymýšlejí vlastní rituály. Jedná se spíše o určitý styl života a myšlení.